Je to týden. Co jsme putovali. Co jsme se utkali s vlastním potenciálem. Fyzickým i psychickým. Každý podle svých představ a plánů. Každý podle svých hranic diskomfortu. Nikdo snad nelitoval, že vyrazil. Že se odhodlal a zkusil to. Stejně jako v předešlých ročnících byla pro účastníky připravena, prozkoumána a otestována nová originální trasa. NOVÁ ORIGINÁLNÍ TRASA! A rovněž jako vždy i ta letošní byla nesmírně zajímavá, inovativní, kreativní, rozmanitá, adekvátně vzestupná i sestupná. A tradičně skvělé kontroly jsme potkávali. Pravda, bylo jich letos méně než jindy. Jelikož nejdelší mezikontrolní vzdálenost se však nacházela mezi startem a K1, jistě nikdo nemlel z posledních sil či zásob… 🙂
To takhle odcházíme v roce 1999 ze střediskovky, když se ke mně přitočí Brouček a bezelstně se zeptá: „Co děláš tuhle sobotu?“ Ptám se proč. „Sháním ještě někoho dospělýho na jednu kontrolu. Holky ze 4D pořádají závod a mají nedostatek lidí.“ Volno jsem měla, tak jsem se zeptala na podrobnosti a v sobotu ráno, nás dvě rozhodčí, Brouček dovezl do Hlubokých Dvorů nad Tišnovem. Měly jsme tam být od 8 – 12 hodin. Dědinka zapadlá jak vlastenci, všude ranní mlha a zima. S velkým nadšením jsme proto uvítaly sobotní otevření místního obchůdku, který vypadal, jako by zamrzl v čase první republiky.
Zdravíme všechny příznivce dlouhého šlapání, kteří jsou postiženi stejnou poruchou jako dvě dušičky, jejichž životy pochod z Brna do Brna ovlivnil víc, než by kdy kdo z nich doufal. Toto je krátký příspěvek o tom, jakým způsobem se mu to povedlo.
Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jaké je to putovat krajinou stovky kilometrů bez pevného plánu, rád bych Vám teď představil knihu, ve které najdete odpověď. Moje Cesta hrdinů SNP není jen cestopisem o stejnojmenném dálkovém treku, který mimochodem částečně prochází i Českou republikou. Je to taky ukázka toho že rčení „Když se chce, všechno jde“ opravdu platí a nejdůležitější je nebát se a udělat první krok.
Když jsem se vrátil domů, nadšený a plný dojmů, rozhodl jsem se že se o svou zkušenost chci podělit s ostatními a pokud možno pomoci těm, kteří váhají a inspirovat ty, kteří si nevěří. Vznikl tak text který od toho, aby se stal knihou dělí poslední krok. Založil jsem si na webu www.pointa.cz projekt (web podobný např. hithit nebo kickstarter). Oslovil jsem a dal dohromady lidi ochotné mi pomoci s grafikou, korekturou a sazbou a spustil kampaň ve které se snažím vybrat prostředky potřebné na vydání knihy. Pokud se v předprodeji neprodá dostatečné množství knih a cílová částka se nevybere, text mi zůstane ležet v šuplíku. Budu vděčný za každý příspěvek i za sdílení této stránky: http://bit.ly/KupCestu. Díky. Václav Kerber.
Zápisky z cesty jsem psal zatím po každém ročníku, tak tuto tradici letos přece nepřeruším. Musím psát, dokud jsou zážitky čerstvé a nohy bolí 🙂
Nápad vyzkoušet sto kilometrů mi vnukl Vojťák na Úletu plus. O jeden úlet méně nebo více na tom už nesejde.
Po loňském výletu na jih Moravy jsem se letos těšil na novou trasu kolem Brna. A jako vždy byly pocity v cíli super, ale to bychom to trochu zkrátili 🙂
Fyzickou přípravu na pochod z Brna do Brna jsem letos začal už týden předem, když jsme s rovery zúčastnili HELPu. Kupodivu na mně celodenní běhání po Vsetínských vrších nezanechalo výrazné negativní následky a tak jsem si řekl, že bych si i letošní ZBdB mohl náležitě užít.