Pochod „Z Brna do Brna“ je pěší pochod, který začíná v pátek večer a končí v sobotu večer, trvá tedy 24 hodin. Celá trasa měří přibližně 100 kilometrů, pro každý ročník je připravena trasa nová a je až do pochodu tajná. Můžeš ji ujít celou, nebo její část. Můžeš si tak vyzkoušet, co zvládneš. Na startu se můžeš těšit zpravila na nějaký upomínkový předmět s logem pochodu, pokud dorazíš až do cíle, potvrdíme výsledek Tvého snažení diplomem.

Na startu dostaneš mapu s popisem trasy, informacemi o kontrolách (včetně časů jejich otevření a uzavření) a kontaktním telefonním číslem. Můžeš použít GPS, data pro nahrání budou zde na stránkách zveřejněna během čtvrtku – den před startem. Přibližně po deseti až patnácti kilometrech Tě čekají kontroly, kde můžeš čekat vlídné slovo, něco na občerstvení a na některých kontrolách vodu na doplnění. Nepříliš vybíraví jedinci si nemusí brát s sebou žádné jídlo. Organizátoři průběžně sledují Tvůj průchod kontrolami, proto je důležité jim nahlásit, pokud končíš a na další kontrolu se už nechystáš. V informacích o kontrolách najdeš nejbližší spoj do Brna.

Na akci je potřeba se přihlásit – zde na webu. Počet přihlášení je omezen – nechceme pořádat masovou akci, spíš si ke všem účastníkům udržet osobní přístup. Startovné se platí převodem na účet podle instrukcí obdržených po přihlášení.

Akci pořádají skauti z 91. a skautky ze 4. oddílu ze středisek Řehoře Mendla a Ignis Brno a několik dalších skautů a dobrovolníků.

A jak to všechno začalo?

Několikrát během výročního 25. ročníků našeho pochodu ZBDB se ke mně dostaly tyto otázky. A proto jsem se rozhodla to sepsat. Není to nic bombastického, ale pouhý přehled, jak to vzniklo.

To jsem jednou dostala šílený nápad zorganizovat běh kolem hranic Brna. Když jsem si ale prohlížela mapy a dívala se na ty kilometry silnic, tak jsem si řekla, že to raději zkusím s pochodem. Zatáhla jsem do toho Ještěrky (v té době pouze kmen Rangers 4.D Brno) a s jejich podporou se zrodil pochod: „Zkus si, co vydržíš.“ Nejlepší byla příprava. Já s Veverkou jsme projížděly trať na kolech, abychom zhruba odhadly, kdy se vydávat na kontroly. Ujely jsme asi 80 km za 7 hodin terénem i po silnicích. Někam jsme se jen podívaly a díky rozcestníkům už jsme tam nejely. Byla to bezva makačka – seděla jsem pak doma asi 15 minut bez hnutí a nebyla jsem schopná ničeho.

Alice

Tolik úryvek z mého cancáku. Podle něj jsem také schopna napsat to, že první ročník pochodu byl 17.9.-18.9.1994. Zúčastnili se jej celkem 3 pochodující – pouze muži a asi 20 pořádajících. Někteří pendlovali mezi kontrolami.

Upomínka na 1. ročník pochodu

Upomínka na 1. ročník pochodu

Druhý ročník 22.9-23.9.1995 už byl obsazen hojněji – asi 7 pochodujících. Ani v prvním a ani ve druhém ročníku pochodu nedošel nikdo do cíle. Druhý ročník kopíroval stejnou trasu jaká byla v ročníku prvním. Tradičně asi týden až 14 dní po pochodu probíhal „Čaj o páté“ v naší klubovně, kde jsme s účastníky probrali jaké to bylo a rozdávali jsme ceny, které jsme pořídily za sponzorské dary. Každý účastník dostal na pochod průvodku do které lidi na kontrolách dávali vlastní razítko.

Ukázka průvodky

Třetí ročník 13.9.-14.9.1996 šlo již poměrně hodně lidí a namakaných jako třeba Myščin brácha Bob, který došel jako první v historii pochodu až do cíle.

Já jsem tentokrát byla na kontrole u Býčí skály. Když jsme ještě s Veronikou dorazily v brzkých ranních hodinách na kontrolu, už jsme zde našly jen vzkaz od Boba, že tudy profrčel již před 2 hodinami před naším příjezdem. Poté se trousili další, a tentokrát také 2 odvážné rangers.

Krátký zápis z akce

Čtvrtý ročník 12.9.-19.9.1997 už byl beze mně, protože se nám narodil syn Ondřej.

Pátý ročník ???.1999, datum – nová trasa viz příloha.

I takto může vypadat popis trasy